Housle

Housle jsou nejmenší strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d¹, a¹, e². Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě.  Známými houslisty a sladateli byli W.A. Mozart, J.S. Bach, J. Haydn.

Housle jsou základem každého symfonického i komorního orchestru, běžné jsou i smyčcové orchestry.

Nejslavnější skladby pro sólové housle (bez doprovodu) vznikaly v období baroka. První houslové koncerty (s doprovoden orchestru) se vyvinuly z formy concerto grosso. První houslové koncerty složil A. Vivaldi a J.S. Bach. Nejslavnějším houslistou byl Niccoló Paganini.

Housle se opírají pod bradou a drží se levou rukou. Pravá ruka buď rozeznívá struny smyčsem nebo brnkáním (tzv. pizzicato). Housle nemají pražce jako kytara, houslista tedy musí znát přesně místa, kam položit prst, aby zazněl určitý tón.

Vibrato je obvyklou houslovou technikou, která se vyžaduje při hraní naprosté většiny skladeb. Když houslista hraje určitý tón, vibrata docílí tím, že jemně pohybuje prstem tam a zpět, což má za následek drobné změny ve výšce tónu. Vibrato dodá hře větší emotivnost a barvě tónu větší „sytost“. Jednou z nejnáročněších houslových technik je hraní flažoletů. 

• Přirozené flažolety využívají vyšších harmonických frekvencí strun a hrají se tak, že se houslista při hře jemně dotýká struny v její polovině, třetině, čtvrtině apod. (prstem se nesmí dotknout hmatníku). Příklad: takto zahrané h² na struně e (h² je ve třetině struny e) zní jako h³; takto zahrané a² na struně e (a² je ve čtvrtině struny e) zní jako e⁴.
• Umělé flažolety fungují na stejném principu jako přirozené, ale houslista „uměle“ zkracuje délku struny tím, že jedním prstem mačká určitý tón (zkracuje strunu) a druhým hraje flažolet.