Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart (27.1.1756, Salzburg - 5.12.1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos, geniální hudebník, který za svého života vytvořil 626 děl světského i duchovního charakteru opery, operety, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály.

Ačkoli ve svém dětství koncertoval po celé Evropě, nakonec nenalezl ani vhodné místo k uplatnění svého obrovského díla. Provinil se tím, že už nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a stal se svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery (zvláště Figarova svatba a Don Giovanni) a Rekviem.

Dětství a mládí

Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožil jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Anna Marie, přezdívaná Nannerl. Mozart obvykle pracoval dlouho a tvrdě, dokázal skladby dokončit závratnou rychlostí s blížící se dobou termínu. Měl rád kulečník a tanec. Jako domácí zvíře choval kanárka, špačka, psa a také koně pro rekreační ježdění. Mozart ukázal fenomenální schopnost od svého útlého dětství. Skládal již v 5 letech. Hrál na klavír a housle, Svá díla předváděl před evropskou šlechtou. V 17 letech, byl zaměstnán jako dvorní skladatel v Salzburgu, ale stal se nesoustředěným, cestoval a hledal lepší místo. Při návštěvě Vídně v roce 1781, ztratil pozici dvorního skladatele v Salzburgu. Rozhodl se zůstat v hlavním městě, kde se proslavil. Během jeho posledních roků ve Vídni, složil mnoho z jeho nejlepších symfonií, koncerty a opery, a část Requiem, který byl z velké části nedokončen z důvodu jeho smrti. Jeho manželka Constanze se dvěma syny zůstaly bez finanční podpory. Mozart byl neskromný na rozdíl od ostatních, tím si zařídil spoustu nepřátel, kteří ho zavrhli. Složil přes 600 děl. Symfonie, komorní hry, opery, a sborové skladby. Je jedním z nejvíce trvale populárních klasických skladatelů, a jeho vliv na pozdější západní umělecké hudby je hluboký, Beethoven skládal své vlastní rané práce v stínu Mozarta, a Joseph Haydn napsal, že "potomci nebudou vidět takový talent znovu za 100 let. "

Při křtu dostal jméno Johannes Chrysostomus Wolfgang Gottlieb:

· jméno Chrysostomus znamená „zlatoústý“, „chrysos“ je řecky „zlato“

· jméno Wolfgang zdědil po dědu z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl

· jméno Gottlieb dostal při křtu, kmotr se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Gottlieb, Theophillius/Theofil či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Mozart si toto jméno později sám upravil na Amadé či Amadeo, jako Amadeus nikdy nevystupoval.

V dětství cestoval s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy. Při jeho tři roky trvajícím turné po západní Evropě navštívil severní Německo, Nizozemí, Paříž, Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francii a Švýcarsko. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který ho učil hře na klavír, a poznal z blízka prostředí italské opery. Společně se svou sestrou byli na turné představováni jako zázračné děti.

Později podnikl, tentokrát už pouze se svým otcem, studijní cesty po Itálii. Pomocí otcových známostí získával od šlechty objednávky na opery. V Itálii poznal italský hudební styl, jež byl tehdy uznáván za jediný a dokonalý, a zkomponoval dvě typicky italské opery: Mithridates, král pontský a Lucius Sulla; dále serenádu Ascanius v Albě. Během italské cesty se zhoršil jeho vztah k otci. Po návratu z Itálie navštívil Vídeň a Mnichov, kde se konala premiéra jeho opery Zahradnice z lásky.

Pobyt v Brně a v Olomouci roku 1767-1768

Od května roku 1767 ve Vídni vypukla epidemie černých neštovic, která se nevyhnula ani císařské rodině. Mozartovi se v té době ve Vídni nacházeli, otec Leopold Mozart chtěl u příležitosti svatby v císařské rodině uplatnit nadání své i svých dětí a vydělat. Když se místo svatby slavil v císařské rodině pohřeb, otec Leopold Mozart (spolu s dcerou Nannerl a jedenáctiletým synem Wolfgangem) se proto rozhodl odjet nejprve do Brna, kam přijel 24. října, ale protože moravská šlechta byla v té době na svých venkovských statcích, odjeli do Olomouce. Tam se 26. října ubytovali v hostinci U Černého orla, kde ještě téhož večera u malého Wolfganga propukly příznaky choroby. Mozartovu otci již 28. října nabídl kapitulní děkan hrabě Leopold Antonín Podstatský svého lékaře a ubytování rodiny v paláci, kde jim vyčlenil dva pokoje ve své rezidenci v kapitulním děkanství. Na kapitulním děkanství se kolem Mozartových vytvořil přátelský okruh zejména církevních hodnostářů. Mladý Wolfgang se v příjemném prostředí paláce poměrně rychle zotavil tak, že mohl opět komponovat (složil zde mj. 6. symfonii F dur). Poté odjeli Mozartovi 23. prosince 1767 do Brna, kde byli ubytování ve Schrattenbachově paláci a koncertovali dne 30.12. v tehdejší Taverně (dn. Redutě). Z Brna odjela rodina 9. ledna do Vídně.

Dospělost

Nějakou dobu strávil Mozart v rodném Salzburgu, ale brzy byl propuštěn ze služby a odjel na podzim roku 1777 s matkou na další turné po Evropě. Projel několik německých metropolí a když se mu nepodařilo získat místo v Mannheimu, odcestoval i s matkou do Paříže. Ta se zde však nakazila tyfoidní horečkou a za čtrnáct dní zemřela.

Do Salzburgu se Mozart vrátil v lednu 1779 na místo varhaníka. Během dvou let působení v Salzburgu zkomponoval kromě obvyklých skladeb souvisejících se službou u dvora také několik oper pro kočovné divadelní společnosti a divadlo v Mnichově. Mozart život v Salzburgu špatně snášel. Jako arcibiskupův poddaný usiloval o propuštění ze služby. Tomu arcibiskup Hieronymus Colloredo nevyhověl, takže do Vídně Mozart uprchl ilegálně.

Ve Vídni se Mozart zapojil do pokrokářských kruhů. Jeho tvorba byla součástí pokusů o vytvoření původní německé opery, tedy včetně zpívané hovorové němčiny. Německá opera měla nahradit italské umění, považované za elitářské. Tak vznikla zpěvohra Zaida a oceňovaná opera Únos ze serailu.

V roce 1782 se Mozart oženil s dcerou své bývalé bytné Konstancí Weberovou. To se setkalo s odporem sestry Anny a otce Leopolda. Dovršila se tím roztržka, která vznikla již při Mozartově konfliktu s arcibiskupem Colloredem a odchodu do Vídně.

Během prvních dvou let dosáhl Mozart ve Vídni vrcholu své tvorby, což se projevilo i na jeho příjmech. Po porodu jeho prvního dítěte Raimunda, jenž však zemřel několik měsíců po narození, Mozart odjel se svou manželkou do Salzburgu, aby ji představil otci a sestře. K usmíření však nedošlo. Dva roky po narození druhého dítěte Carla Thomase, který se dožil dospělosti, porodila Konstance dalšího syna. Ten však zemřel také velmi záhy.

V roce 1785 Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže Dobročinnost. Mezi lety 1786 a 1790 vznikly Mozartovy nejslavnější opery Figarova svatba a Don Giovanni. Figarova svatba byla zhudebněním politicky kontroverzní komedie francouzského dramatika Beaumarchaise. Autorem libret byl Ital Lorenzo da Ponte. Obě opery byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze, čemuž byl Mozart osobně přítomen a snížilo to jeho finanční problémy.

Po návratu z Prahy byl Mozart přijat do služby u dvora, což mu zvýšilo příjmy, ale přesto se potýkal s finančními obtížemi, které musel překlenovat půjčkami. V roce 1789 podnikl tříměsíční turné po severním Německu, které nebylo příliš výtěžné.

Po smrti Josefa II. v roce 1790 jeho bratr a nástupce Leopold II. reorganizoval dvorský život, to se však Mozarta příliš nedotklo. Náročné však bylo hradit Konstancino léčení v lázních Baden. Čtyři doposud prodělané porody a nervové otřesy způsobené ztrátou tří dětí jí značně podlomily zdraví.

V téže době Mozart získal objednávku na novou italskou operu, jejíž libreto původně odmítl Antonio Salieri, Mozartův konkurent, s názvem Cosi fan tutte (Takové jsou všechny). Podle romantické fabulace 19. století byl Salieri Mozartovým protivníkem, údajně na něho žárlil a záviděl mu jeho genialitu. Historická pravda je odlišná. Přestože byl Mozart bezesporu mnohem nadanější hudebník, měl Salieri větší úspěch u současníků – zastával velmi prestižní a výnosnou funkci ředitele divadla a dvorního kapelníka, protože jako Ital se těšil přízni dobové módy, která upřednostňovala Italy a italský styl opery. Za takové situace mohl spíš Mozart žárlit na svého protežovaného italského soka, zejména když byla Salierimu často dána přednost před Mozartem při objednávce nové opery pro dvůr. Přesto mezi nimi nebylo nijak silné nepřátelství.

V září roku 1790 uvedl Mozart operu Così fan tutte ve Frankfurtu nad Mohanem a podnikl další koncertní turné. Rovněž složil několik menších komorních děl a také zpěvohru Kouzelná flétna, která byla provedena v periferním divadle „Na Vídeňce“ krátce před Mozartovou smrtí. Ačkoli se Kouzená flétna na první pohled jeví jako pouhá pohádka, obsahuje řadu radikálních a zednářských motivů.

Smrt

Na podzim v roce 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5.prosince zemřel. Své poslední dílo Requiem již nedokončil (to učinil až jeho žák, Franz Xaver Süssmayr na výzvu Mozartovy ženy Constanze, aby dokončil lukrativní objednávku hraběte Franze Walsegga Stuppacha). Objevily se spekulace, podle nichž byl otráven a jako nepohodlný odstraněn (obviňován byl Antonio Salieri); ty však nebyly nikdy potvrzeny a neexistují pro ně absolutně žádné indicie. Po jeho smrti si jeho žena Constanze vzala dánského diplomata a spisovatele George Nikolause von Nissen.

Wolfgang Amadeus Mozart je považován za jednoho z největších skladatelů klasické hudby všech dob.

Mozartův vzhled a osobnost

Mozartův fyzický vzhled popsal jeho přítel, tenorista Michael Kelly: „Wolfgang byl pozoruhodně malý muž, velmi hubený a bledý, s až přespříliš velkým množstvím, pěkných světlých vlasů.“ Jeden z prvních Mozartových životopisců Niemetschek napsal: „Nebylo na jeho fyzickém vzhledu nic zajímavého, byl malý a jeho tvář kromě jeho obrovských, pronikavých očí neznačila žádné známky geniality.“ Jeho pleť na obličeji byla zjizvená z dětství od neštovic. Miloval elegantní oblečení. Kelly si vybavoval vzpomínky na něj při zkoušce: „Byl na pódiu se svým sytě červeným frakem a zlatým krajkovaným kloboukem, udával tón hudby orchestru.“ O jeho hlasu později jeho žena napsala: „Měl tenor, spíše tlumený když hovořil a jemný ve zpěvu, ale když ho něco rozčílilo, nebo bylo nutné být přísný, zněl energicky a silně.“

Dílo W. A. Mozarta je katalogizováno a každá skladba nese označení katalogu KV a pořadové číslo.

Seznamy děl

· KV - Köchelův seznam 

· Seznam árií, písní a sborů W.A. Mozarta   

· Seznam církevních skladeb, mší a motet W.A. Mozarta

· Seznam duet W.A. Mozarta 

· Seznam kantát W.A. Mozarta

· Seznam komorních skladeb W.A. Mozarta

· Seznam koncertů W.A. Mozarta

· Seznam kvartet W.A. Mozarta

· Seznam kvintet W.A. Mozarta

· Seznam oper a oratorií W.A.Mozarta

· Seznam orchestrálních děl W.A. Mozarta

· Seznam skladeb pro sólové nástroje W.A. Mozarta

· Seznam trií W.A. Mozarta

Opery

• Die Schuldigkeit des Ersten Gebots
• Apollo et Hyacinthus
• Bastien und Bastienne
• La Finta Semplice
• Mitridate, ré di Ponto
• Betula Liberata
• Ascanio in Alba
• II sogno di Scipione
• Lucio Silla
• La finta giardiniera
• II re pastore
• Zaide
• Idomeneo (Idomeneus)
• Die Entführung aus dem Serail (Únos ze Serailu)
• L'oca del Cairo
• Lo sposo deluso
• Der Schauspieldirektor (Divadelní ředitel)
• Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
• Don Giovanni
• Cosi fan tutte
• Die Zauberflöte (Kouzelná flétna)
• La Clemenza di Tito (Titus)

Árie

• Or che il dover ... Tali e cotanti sono K.36
• Se al labbro mio non credi… Il cor dolente, K. 295
• Per pietà, non ricercate K. 420
• Misero! o sogno!… Aura, che intorno K. 431
• Non più, tutto ascoltai… Non temer, amato bene K. 490

Náboženské skladby

• Misero me… Misero pargoletto, K. 77;
• Se ardire, e speranza K. 82;
• Se tutti mali miei, K. 83;
• Fra cento affanni K. 88;
• Der Liebe himmlisches Gefühl K. 119;
• Ah, lo previdi… Ah, t'invola agl'occhi miei K. 272;
• Alcandro, lo confesso… Non sò d'onde viene K. 294;
• Popoli di Tessaglia… Io non chiedo, eterni Dei K. 316;
• Ma che vi fece, o stelle… Sperai vicino il lido K. 368;
• Misera, dove son!… Ah, non son io che parlo K. 369;
• A questo seno deh vieni… Or che il cielo a me ti rende K. 374;
• Nehmt meinen Dank, ihr holden Gönner K. 383;
• Mia speranza dorata… Ah, non sai qual pena, K. 416;
• Vorrei spiegarvi, oh Dio K. 418;
• No, no, che non sei capace K. 419;
• In te spero, o sposo amato K. 440;
• Basta, vincesti… Ah, non lasciarmi K. 486a;
• Ch'io mi scordi di te… Non temer, amato bene K. 505;
• Bella mia fiamma… Resta, o cara K. 528;
• Ah se in ciel, benigne stelle K. 538;
• Alma grande e nobil cuore K. 578;
• Schon lacht der holde Frühling K. 580;
• Chi sà, chi sà qual sia K. 582, Vado, ma dove? K. 583

Komorní skladby

• O heiliges Band K.148,
• Oiseaux, si tous les ans K.307,
• Dans un bois solitaire K.308,
• Die Zufriedenheit K.349,
• Komm, liebe Zither K.351,
• Warnung K.433,
• Gesellenreise K.468,
• Der Zauberer K.472,
• Das Veilchen K.476,
• Die Alte K.517,
• Die Verschweigung K.518,
• Das Lied der Trennung K.519,
• Als Luise die Briefe ihres ungetreuen Liebhabers verbrannte K.520,
• Abendempfindung K.523,
• An Chloe K.524,
• Des kleinen Friedrichs Geburtstag K.529,
• Das Traumbild K.530,
• Grazie agl'inganni tuoi K.532,
• Sehnsucht nach dem Frühlinge K.596,
• Im Frühlingsanfang K.597,
• Das Kinderspiel K.598.

Nejlepší nahrávka díla W. A. Mozarta je jednou za dva roky oceněna cenou Wiener Flötenuhr.

·         Mozart byl člověk také dosti náruživý, je známo, že byl vynikajícím karetním hráčem a ovládal prý velice nadprůměrně až několik desítek různých karetních her, vedle samotné hudby prý byly karty jeho další velkou osobní vášní

·         Mozart měl fenomenální hudební paměť, většinu tehdejších hudebních skladeb si dokázal kompletně zapamatovat (a to prý už od raného dětství) na jediný poslech, tuto skladbu pak dokázal velice rychle i zaznamenat v notách

·         Mozart mluvil plynně několika světovými jazyky

·         Mozartův kult je v Rakousku stále velice živý, jsou po něm pojmenovávány nejen hudební festivaly, ale i výrobky naprosto nehudební (kupř. cukrovinky jako jsou mozartovy koule)

·         Mozart miloval smažené kuřecí kousky a potřeboval je prý k tvorbě.