Hudební formy
Během staletí se vyvíjely rozličné hudební formy, jež byly odrazem společenských potřeb, reagovaly na proměny hudebního vkusu a obecenstva.
Pojem hudební forma
a) širší pojetí (všeobecné)
§ obsah a forma jako filozoficko estetická kategorie:
obsah - souhrn elementů a procesů
forma - způsob existence a vyjádření
forma a obsah na sebe vzájemně působí:
jestliže se obsah mění (rozvíjejí se poznatky a procesy) a forma zůstává stejná, pak je další vývoj bržděn neměnící se formou a obráceně, mění-li se pouze forma, vývoj nepřináší nic podstatně nového
§ obsah a forma jako hudební kategorie:
v tomto případě zahrnuje pojem forma všechny vyjadřovací prostředky, jimiž je sdělován obsah skladby, např.: melodika, rytmika, kontrapunkt, harmonie, instrumentace, aj. Vyjadřovací prostředky, které mají vliv na utváření formy díla, se nazývají formotvorné (nejčastěji je to melodika, faktura, harmonie, tempo, dynamika,aj.).
b) užší pojetí
pojem forma označuje uspořádání celé skladby z několika částí, což označujeme písmeny, např.: a b, A B A, i A m B m A k apod.
Nabízí se zde analogie s jazykem:
jazyk: hlásky (písmena) slova věty, souvětí formy (dopis, žádost, román,novela apod.)
hudba: tóny (noty) motivy věty, periody formy (sonáta,rondo, variace, fuga apod.)
Individuální forma skladby a formový typ
Každé hudební dílo má svoji osobitou individuální formu.
Zaměříme-li se však jen na formu v užším pojetí, pak zjistíme, že řada hudebních děl má stejnou nebo podobnou formu, např. A B A (velká třídílná forma) nebo A B A C A (velké prosté rondo apod. Tyto shodné formy nazýváme formovými typy.
Formových typů není mnoho: malá dvoudílná a třídílná forma, velká dvoudílná a třídílná forma, variace, fuga, rondo, sonátová forma, sonátový cyklus a svita.
Další formy sestávají z kombinací formových typů, např. sonátové rondo, variační rondo apod. Pak hovoříme o kombinovaných formách.
Jiné formy se nepodobají žádnému z formových typů, mohou být podřízeny mimohudebnímu programu, např. charakteristické skladby, předehra, symfonická báseň apod. Zde hovoříme o volné (netradiční) formě.