Hudební formy

Během staletí se vyvíjely rozličné hudební formy, jež byly odrazem společenských potřeb, reagovaly na proměny hudebního vkusu a obecenstva.

 

Pojem hudební forma

a)       širší pojetí (všeobecné)

§  obsah a forma jako filozoficko estetická kategorie:

                obsah  -  souhrn elementů a procesů

                forma  -  způsob existence a vyjádření

 forma a obsah na sebe vzájemně působí:

jestliže se obsah mění (rozvíjejí se poznatky a procesy) a forma zůstává stejná, pak je další vývoj bržděn neměnící se formou a obráceně, mění-li se pouze  forma, vývoj nepřináší nic podstatně nového

§  obsah a forma jako hudební kategorie:

v tomto případě zahrnuje pojem forma všechny vyjadřovací prostředky, jimiž je sdělován obsah skladby, např.: melodika, rytmika, kontrapunkt, harmonie, instrumentace, aj. Vyjadřovací prostředky, které mají vliv na utváření formy díla, se nazývají formotvorné (nejčastěji je to melodika, faktura, harmonie, tempo, dynamika,aj.).

 

b)       užší pojetí

pojem forma označuje uspořádání celé skladby z několika částí, což označujeme písmeny, např.: a b,    A B A,   i A m B m A k  apod.

Nabízí se zde analogie s jazykem:

jazyk:      hlásky (písmena)        slova         věty, souvětí         formy (dopis, žádost, román,novela apod.)

hudba:     tóny (noty)                 motivy       věty, periody           formy (sonáta,rondo, variace, fuga apod.)

 

Individuální forma skladby a formový typ

Každé hudební dílo má svoji osobitou individuální formu.

Zaměříme-li se však jen na formu v užším pojetí, pak zjistíme, že řada hudebních děl má stejnou nebo podobnou formu, např. A B A (velká třídílná forma) nebo A B A C A (velké prosté rondo apod. Tyto shodné formy nazýváme formovými typy.

Formových typů není mnoho: malá dvoudílná a třídílná forma, velká dvoudílná a třídílná forma, variace, fuga, rondo, sonátová forma, sonátový cyklus a svita.

Další formy sestávají z kombinací formových typů, např. sonátové rondo, variační rondo apod. Pak hovoříme     o kombinovaných formách.

Jiné formy se nepodobají žádnému z formových typů, mohou být podřízeny mimohudebnímu programu, např. charakteristické skladby, předehra, symfonická báseň apod. Zde hovoříme o volné (netradiční) formě.